Instalace softwaru probíhá v Ubuntu pomocí různých instalačních balíků. Často je ale potřeba nainstalovat větší ucelený blok balíků najednou a pak by bylo nevhodné instalovat každý balík zvlášť. To je důvod existence tzv. metabalíků.
Metabalíky samy o sobě neobsahují žádný software, ale definují pouze závislosti na ostatní balíky. Instalací metabalíku jsou nainstalovány všechny přímé i nepřímé závislosti. Protože metabalík sám o sobě nepřináší žádná data, tak je možno jej kdykoli bezpečně odinstalovat.
Příklady metabalíků:
nebo
Existuje ještě jeden účel použití metabalíků. Hlavní součást Ubuntu, linuxové jádro (kernel), by sice měla být stále nainstalována v nejaktuálnější verzi, ale bylo by velmi riskantní odebrat starou verzi kernelu okamžitě - nová verze kernelu nemusí vždy správně fungovat a systém by se tak při absenci starší verze mohl stát nepoužitelným.
Proto se s vydáním nové verze kernelu jednoduše nezmění číslo verze patřičných balíků, ale vytvoří se úplně nový balík. Pomocí metabalíků jako linux-image-386 (příp. linux-image-686 atd.) je zajištěno, že bude stále přítomen nejnovější kernel, jako např. linux-image-2.6.15-22-386, zatímco starší linux-image-2.6.15-21-386 zůstane nainstalován také.
Instalace kernelu by měla vždy probíhat pomocí těchto metabalíků. To samozřejmě platí i pro „příslušenství“ jako linux-restricted-modules nebo linux-headers. Kvůli šetření místem na disku je samozřejmě možno poté, co se přesvědčíte, že starší verzi již nepotřebujete, tuto verzi odinstalovat. Metabalík jádra systému však vždy nechte, ať nepřijdete o jeho aktualizace.